• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Vosumnáctyho leta uladařeni slaunyho rakouskyho cisařpána a českyho krále Františka Josefa perniho se přihernulo ze tři směru do naši ulasti prajsky vojsko. To tenkrát ten prapřepotvorněj prašiuka prajskej král Vilém perni chtěl voškliuje zmylliť nášho cisařpána, protože byl túze harobitnej na tu sjeckou moc a chtěl sám kunýrovať celej sjet. Vono Prajsko bylo tenkrát samej oficír a lekrutů vycepovanejch jak mušišťat. A tak ten prašiuka Vilém maširoval na Františka Josefa a nebylo mu prej ani krapet hloupy, že sou spolu ulastně ňák uzdáleně do přizně. Vono se taky poudá, že to cely porychtoval jeho nejvyšši aucknecht prajskej kancleř Bismarck, a to byl takovej hajzlik, že kdo by hledal věčiho, kolikery šúty by mušel podšmajdať. A aby toho nebylo málo, spřáhli se Prajsové s Talijánama (to sou vůbec takovy nemráti daremny až hanba poudať), kery byly cely lačny na Benátsko. Cisařpánoj byly vochotny přikvaltovať na pomoc z inejch zemi akurát Sasíci, vostatni se na něj vohauně vyperdli. (A ušak si v následujicich vosumdesáti letech mohli taky nejennou zprubovať, co je ta prušácká nátura zač!)

Vilém I. Pruský

Cely cacny dělať nám tu paseku fofrovali ty prajsky ancikristove vod severu do Čech a talijánsky potvory votravovali na jihu. Chrániť a hájiť cisařpána proti těm krobijánum se patřilo hlauně polnimu zbrojmistroj Ludwigoj von Benedekoj, co velel severnimu vojsku a polnimu maršáloj arcivévodoj Albrechtoj, co dirikoval jižni armádu.

Ludwig von Benedek

Enuť, na jižnim válčišti to měli naši kaberňáci proti tě zbabělejm Talijánum krapet jednodušši. Pěkně čerstva hnali tu talijánskou chamraď z bojištěte u Custozy a zrouna tak nafrak nandali i jejich flotile u ostrova Vis (tam tu jejich slaunou „námořni mocnosť“ rochstřílel ukrutně šikounej kontradmirál Tegetthoff).

Vojna se ale měla rozhonnouť na severnim bojišti. A tady si válečná Fortůna musela asi zacpať ušišťata a vubec nehollala vyslyšeť proseni spravellivej, co k ni mocně prubovali orodovať za Rakousky cisařstvi. Ponnes je záhanny, proč se tenkrát tak štěsti řehnilo jen na tu prajskou verbež! Jenže málo platny, bez válečny podary je to halt v poli prasecky zly, a tak se to tak daremně sesmolilo, že sme se mohli jen jennou za celou válku vopraudicky rozradostniť. To když herdina podmaršálek Ludwig von Gablenz vykruntoval na pár nni vod nepřátel Trutnov. Jenže ušade inde to tak slauny nebylo a ani nadlicky snaženi našich ulastencu nemohlo zaraziť příval těch cizáckejch lotrouskejch ksindlu, co tajterllikovali tý bestiji Vilémoj pernimu Prajskýmu. Ani hromada herdinskej činu, že je jeden nemůž ani spočitať, ani vopraudicky ulastenecky nadšeni, ani oupelna voddanosť vídeňskymu trůnu nesvella proti protivenstvi vosudu ničehož. Vo tom, jaká statečnosť zdobila naše zbraně, ať po ušecky ujeky poudá poměr pallejch na vobou stranách toho ukrutnyho viksováni – naši herdinové cedili kreu vo každej dertek česky země i za cenu pateronásomnyho (!!!) umíráni voproti těm oulisnejm a zákeřnejm Prušákum. Na perd bylo ušecko to herdinstvi našich pervotřinnich moderně vybavenejch kanonýru, slaunejch dragounu i statečnejch pěšáku...

František Josef I.

Bojiště u Královyho Hradce, nacucaný kervěj pallejch, ponnes smutně pamatuje na serceryvnej příběh vo největši bitvě, kerou kdy jaky armády v Čechách fikurovali. Cisařpán musel voplakať 44 313 strejců (umellejch, přizabitejch, arestovanejch), Vilém perni musel pro další vojny vodpočitať je 9 172 duši.

Otto von Bismarck

František Josef Perni, honnej a mirnej uladař, se juž nevyderžal koukať na to hrozny uterpeni jeho poddanejch, a tak si ze soucitu k prostymu lidu nechal vod Prušáku meldovať seznam kapitulačnich požadauku. Naujeky sme se museli rozloučiť s Holštýnskem u Severniho móře a taky Benátskem u Jaderskyho móře (i přes uječnou vostudu, jakou si tam Talijáni vykoledovali). A jelikož byl prajskej Vilém vopraudu ukrutně paškertnej, musela mu Vídeň vyrounať na dřevo navíc eště nehoráznejch štyrycet milijónu zlatejch fiňáru!