lista
Tulacek

Jiří Václav Tuláček řečený Mladčů,


ponikelský Achilles, hrdina války prusko – rakouské, písmák a lidový myslitel, ozdoba pantheonu vznešených Ponikeláků

* 21. (nebo spíše 27.) září 1813 v Poniklé
† 13. května 1867 v Poniklé

Jiří Václav Tuláček, příšlapkem Mladčů, jest pozoruhodnou postavou ponikelské historie budící dodnes úžas a obdiv všech, kteří se s jeho nesmrtelnými činy a nebetyčným morálním odkazem seznámí.

Jiří Václav Tuláček
Jiří Václav Tuláček

Jiří Václav Tuláček se narodil do chudé ponikelské rolnické rodiny (Otec Vojtěch 1788 - 1842, matka Anna 1796 – 1831) jako prvorozený syn z 8 dětí (Jiří, Vojtěch, Alžběta, Jakub, Jan, Anna, Eliška, Vilém). Již od útlého dětství se u něj projevovala mimořádná inteligence, zvídavost a píle, takže na přímluvu vzdáleného příbuzného pátera Pavla byl poslán na gymnasium do Jičína, kde získal základy klasického vzdělání. Ač byl mimořádně talentovaným premiantem třídy, další studium na universitě mu znemožnily neutěšené rodinné poměry. Po předčasné matčině smrti se vrátil do Poniklé, aby pomohl zaopatřit své mladší sourozence. Po zbytek života se pak živil zejména jako tkadlec, příležitostný umělec (řezbář) a rolník. Byl výtečným hráčem na klarinet a zejména velmi bystrým pozorovatelem a glosátorem svého okolí. O všudypřítomném nadhledu a ryzosti jeho charakteru svědčí zejména jeho celoživotní zápisky, ve kterých vylíčil krásu i obtíže vesnického života, a do kterých vtělil svůj moudrý pohled na život. Toto neprávem téměř neznámé dílo vysoké literární kvality je doslova kronikou jeho duchovně naplněného života i kronikou Poniklé. Ne náhodou se Tuláčkovi někdy též přezdívá „Ponikelský Metelka“.

Po předčasné smrti své snoubenky Anežky zůstal bezdětným starým mládencem. Na život, který mu připravil nejednu těžkou zkoušku, však rozhodně nezanevřel. Množství oblastí, kterými se intensivně zabýval, je toho důkazem.

Nejzásadnější a dodnes nejživější vzpomínka na Jiřího Václava Tuláčka pochází bezesporu z bouřného roku 1866! Rakouské císařství bylo napadeno agresivním Pruskem, rozhořela se krvavá prusko-rakouská válka. Nepřátelský postup, který tragicky vyvrcholil u Hradce Králové, směřoval mimo jiné i přes Poniklou.

Naše ves, jak jest obecně známo, je lůnem nejryzejších charakterů, nezdolných odvážných horalů. Jedním z nich byl i Jiří Václav Tuláček řečený Mladčů, který se onoho osudného roku rozhodl bít se za vlast a císaře. Sám se hodlal postavit vojsku a střílet na prušáky z Havlíčkova kopce. Jak však praví historický pramen (a v jisté metafoře a nejasné narážce potvrzuje i Tuláčkův rukopis), bylo dalšími přihlížejícími střele zabráněno! Dnes se spíše kloníme k názoru, že se patrně jednalo o přespolní přihlížející, kteří se báli, že by byla Prusy v odplatě vypálena i jejich ves. Jinak si nepochopení pro Tuláčkův velkolepý čin zkrátka nelze vysvětlit a ponikelským občanům se ho zdráháme připsati!!!

Tuláček tedy patrně nevystřelil a válku v náš prospěch, žel, nezvrátil. Místo obdivu, oslavných ód a soch na vysokých piedestalech zbyl po mnohá pokolení paradoxně jen posměch, nepochopení, opovržení… Tuláček byl některými kronikáři zcela neprávem líčen jako podivín a člověk rozumu zastřeného (sic!).

Naštěstí již nazrála doba, kdy bude Tuláček plně rehabilitován, kdy bude oslaveno jeho hrdinství, a kdy se zasloužené pozornosti dostane i jeho písmáckému a morálnímu poselství.